MPO Efekt - energie efektivně
 INFORMAČNÍ PORTÁL Ministerstva průmyslu a obchodu
    O PODPOŘE ENERGETICKÝCH ÚSPOR A VYUŽITÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE

Informační listy

Informační listy shrnují základní poznatky k danému tématu a odpovídají na často kladené otázky. Zpracovány byly pro podporu poradenství EKIS s finančním přispěním z Programu EFEKT - Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie.

Zateplování budov - hlavní zásady

Rok vydání: 2006
Zdroj: STÚ-E, a. s.

Při návrhu a provádění zateplování by měly být dodrženy určité zásady:

  1. Kromě vnějších obvodových konstrukcí (stěny, střechy, stropy nad exteriérem) je třeba zateplit také vnitřní konstrukce, které oddělují prostory vytápěné od nevytápěných.
  2. Dodatečné zateplení musí být navrženo a posouzeno odborně nejen z hlediska tepelné techniky, ale i statiky (způsob kotvení, přitížení stávajících konstrukcí apod.)
  3. Stávající stav budovy by měl být posouzen i z hlediska vlhkosti. Provede-li se zateplení na vlhkou konstrukci a neodstraní-li se příčina vlhkosti, dojde k degradaci nejen stávajících konstrukcí, ale i nově provedené izolace.
  4. Zateplování by mělo být prováděno přednostně vnější strany konstrukce. Důvodů je několik:
  5. U vnitřního zateplení teplota na styku obvodové konstrukce a tepelné izolace velmi často klesá až pod teplotu rosného bodu a dochází ke kondenzaci.

    Velmi zjednodušeně lze tento problém popsat následujícím způsobem. Je známo, že vzduch obsahuje vodní páru. množství vodní páry, které může vzduch pojmout se liší podle teploty vzduchu - čím vyšší teplota vzduchu, tím větší množství páry může vzduch obsahovat. Ale jen do určité dané hranice - do nasycení vodní parou.  Jestliže teplota vzduchu se nezvyšuje, začne se vodní pára dojde k nasycení vodní parou a srážet - kondenzovat. Totéž se stane, sníží-li se teplota vzduchu, aniž se změnil obsah vlhkosti, nebo narazí-li teplý vzduch na studený povrch (např. orosení oken). K tomuto jevu dochází i uvnitř stavebních konstrukcí.

    Vzhledem k tomu, že většina stavebních materiálů (kromě skla, kovů a některých dalších, zejména hydroizolačních látek) je víceméně porézní a tedy pro vodní páru propustná, přechází vodní pára, obsažená ve vzduchu z prostředí vyššího tlaku (tj. z vnitřku budovy) do prostředí s tlakem nižším. Schopnost materiálu propouštět větší nebo menší množství vodní páry vyjadřuje tzv. difúzní odpor materiálu.

    Narazí-li prostupující pára uvnitř konstrukce na povrch s vysokým difúzním odporem nebo nízkou teplotou, začne se srážet a vlhkost zůstává v konstrukci. Čím studenější povrch, tím více páry zkondenzuje. Během léta a části přechodných období se tato zkondenzovaná vlhkost odpařuje. Při použití vnitřního zateplení dochází k posunutí (zvětšení) kondenzační zóny směrem k vnitřnímu povrchu. To vede ke zvyšování okamžitého množství zkondenzované vlhkosti a zároveň k prodlužování období, po které pára v konstrukci kondenzuje. Její množství je pak v celoročním průběhu větší a vzniká riziko, že se zkondenzovaná vodní pára nestačí ve zbývající části roku odpařit.

    V případě, že je množství zkondenzované vlhkosti větší než množství vlhkosti vypařené, dochází nejen k degradaci tepelně technických vlastností stavebních materiálů, a tím ke zvyšování tepelných ztrát, ale i ke snižování hygienické a mechanické kvality konstrukcí, a tím ke zkracování životnosti objektu.

    Z těchto důvodů se při vnitřním zateplování používají tzv. parozábrany, umístěné u vnitřního povrchu. Jsou to obvykle fóliové materiály s vysokým difúzním odporem, které snižují množství vzdušné vlhkosti, které se dostává do konstrukce. Je třeba však upozornit na rizika tohoto řešení, která spočívají jak v náročnosti na kvalitu provedení této parozábrany, tak na možnost jejího snadného porušení prostupujícími předměty.

    Dalším důvodem, který stojí proti vnitřnímu zateplení je nemožnost vytvoření souvislé obálky z tepelné izolace, která zmírňuje vliv tepelných mostů.

    Je-li v konstrukci, která odděluje dva nestejně vytápěné prostory, umístěn materiál s vyšší tepelnou vodivostí, dochází v tomto místě k vyššímu úniku tepla, a tím ke snížení povrchové teploty. Takováto místa se nazývají tepelné mosty. Jsou jimi například i spáry ve zdivu zaplněné maltou, neboť tepelná vodivost malty je obvykle vyšší, než tepelná vodivost cihel nebo tvárnic. U zdí z plných pálených cihel se tyto tepelné mosty neprojevují, vzhledem k odlišné tloušťce zdiva a spáry tak markantně, jako např. u zdiva z pórobetonových tvárnic.

    Jako tepelný most se také chovají všechna nároží, a to jak svislá (roh budovy), tak vodorovná (např. ukončení objektu s plochou střechou). V těchto případech je snížení povrchové teploty způsobeno tím, že vnější - ochlazovaná - plocha je větší, než plocha vnitřní - ohřívaná. K tomu ještě přistupuje ta okolnost, že rychlost proudění vzduchu u vnitřního povrchu v koutech je nižší než u obvodových stěn v ploše, čímž se snižuje i přestup tepla z vnitřního prostředí místnosti do stěny právě v tomto kritickém místě.

    U budov, jejichž nosnou konstrukcí je železobetonový skelet a obvodový plášť je řešen jako výplňový nebo částečně předsazený, jsou tepelnými mosty všechny prvky nosné konstrukce. Tepelnými mosty jsou též nadokenní překlady, které bývají železobetonové nebo výztužný věnec probíhající obvodovou zdí. Tepelné mosty vytvářejí i okenní rámy a křídla, dále všechny ocelové spony, závěsy, výztuže apod., které probíhají obvodovou konstrukcí od jednoho povrchu k druhému.

    To, že vnitřní zateplení způsobí snížení povrchové teploty na původní konstrukci, vede spíše k posílení vlivu těchto tepelných mostů, zejména v místech rámů otvorových výplní.

    • S nemožností vytvořit souvislou tepelně izolační obálku při zateplení z vnitřní strany je spojen i vznik nepříjemného namáhání nosných konstrukcí, způsobený rozdílem teplot mezi stropními konstrukcemi a konstrukcemi obvodových stěn.
    • Vnitřní zateplení také zhoršuje teplotní setrvačnost konstrukcí. Tzn. že tyto po přerušení vytápění rychleji chladnou, a tím je zhoršena tepelná stabilita místnosti. Tím, že vnitřní zateplení sníží akumulační schopnosti původních stěn, není také možné plné využití tepelných zisků ze slunečního záření v přechodných obdobích roku.

    Umístění dodatečné tepelné izolace z vnější strany zvyšuje tepelnou setrvačnost, neboť umožňuje využít akumulační schopnosti konstrukcí, a tedy i vyrovnává kolísání teplot vnitřního vzduchu způsobené jak změnou teploty vnějšího vzduchu, tak přerušováním nebo tlumením vytápění.

    • Další nevýhodou vnitřního zateplení jsou nutné úpravy výstupů veškerých rozvodů technických zařízení, odsazení otopných těles apod.

  6. Musí-li se z nějakého vážného důvodu provést zateplení ze strany interiéru, musí být použit tepelně izolační materiál s nízkým součinitelem difúze vodní páry, musí být plnoplošně přilepen k zateplované stěně tak, aby nikde nevznikly vzduchové dutiny, musí být provedeno posouzení z hlediska roční bilance zkondenzované a vypařené vlhkosti a je nutné zvýšit difúzní odpor celé konstrukce použitím parozábrany umístěné k vnitřnímu povrchu zateplované konstrukce. Tato parozábrana by měla být těsná nejen v ploše stěny, ale i po obvodu zateplení (ostění oken, ukončení u stropu, podlahy apod.).
  7. Na dodatečné zateplení by měl být vždy použit zateplovací systém, který je certifikován jako celek akreditovanou zkušebnou. Provádět by jej měla odborná firma, která má od výrobce nebo dodavatele tohoto systému doklad o zaškolení pracovníků na jeho aplikaci.

Převzato z publikace STÚ-E a. s.

© MPO 2008. Kontakt na správce webu:
Realizoval: EkoWATT. Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect