MPO Efekt - energie efektivně
 INFORMAČNÍ PORTÁL Ministerstva průmyslu a obchodu
    O PODPOŘE ENERGETICKÝCH ÚSPOR A VYUŽITÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE

Informační listy

Informační listy shrnují základní poznatky k danému tématu a odpovídají na často kladené otázky. Zpracovány byly pro podporu poradenství EKIS s finančním přispěním z Programu EFEKT - Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie.

Zateplení vnějších stěn

Rok vydání: 2006
Zdroj: STÚ-E, a. s.

Rozhodující pro tepelné ztráty objektů budou tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí. Současně platná ČSN 73 0540:02 ve znění změny, která vstoupila v platnost k 1. 5. 2007, požaduje následující součinitele prostupu tepla stěnových konstrukcí:

  • obvodová stěna – těžká ...............…… U = 0,38 W/ m2K – požadovaná hodnota
  • obvodová stěna – těžká ...............…… U = 0,25 W/ m2K – doporučená hodnota
  • obvodová stěna – lehká ...............…… U = 0,30 W/ m2K – požadovaná hodnota
  • obvodová stěna – lehká ...............…… U = 0,20 W/ m2K – doporučená hodnota

V minulém období byla limitujícím faktorem pro podstatné zvýšení tloušťek tepelných izolací technologie panelové výstavby. Konstrukční řešení stěny systémem kontaktního sendviče, neumožňoval zvýšení tloušťky izolantu nad 100 mm. Díky odklonu od panelové technologie bytových objektů k podstatně vyššímu objemu výstavby rodinných domů, se  realizuje podstatně větší paleta různých systémů obvodových plášťů. U objektů s nízkou energetickou náročností, lze řešit obvodový plášť buď formou vrstvených konstrukcí, kde není technickým problémem realizovat tl. tepelných izolací 250 až 300 mm, nebo jako jednovrstvé zdivo např. z keramických tvarovek tl. 440 mm či 490 mm. Při navrhování skladeb obvodových stěn rodinných domů, se často zapomíná na výhodnost tepelně akumulačních vlastností konstrukcí. Správně navržený objekt s orientací okenních ploch ke světovým stranám a s obvodovou konstrukcí s akumulační vrstvou u vnitřního líce, může ve dnech se slunečním svitem naakumulovat značné množství energie, kterou lze pak následně spolu s dokonalým regulačním systémem zúročit k podstatnému snížení spotřeby energie na vytápění objektu.

Jak vyplývá z uvedených problémů minimalizace tepelných ztrát objektů, bude rozhodující ekonomická stránka problému. Při návrhu objektu a jeho technického zařízení, je vždy nutné volit optimální poměr pořizovacích nákladů na jednotlivá racionalizační opatření. Hledisko výše investice se nesmí brát pouze z pozice daného okamžiku, kdy objekt realizuji, ale brát v úvahu i náklady na energie a údržbu za dobu životnosti objektu. Proto by investice do tepelně technických vlastností obvodového pláště by měla být prioritní. Při návrhu skladby konstrukcí je nutné dbát na to, aby zvolené materiály měly požadovanou životnost a aby navržená skladba konstrukce tuto životnost dosáhla. Tím mám na mysli, že konstrukce musí být řešena nejen z hlediska minimalizace tepelných ztrát, ale též z hlediska difúze a kondenzace vodní páry a vlivu vlhkosti na životnost konstrukce.

Objekty se sníženou energetickou náročností, se musí řešit již od architektonického návrhu objektu, jeho dispozice a konstrukčního řešení. Zde je nutné využít následujících zásad:

  • minimalizovat počet vstupů do objektu,
  • u vstupů do vytápěných prostor vytvářet zádveří,
  • vytápěné části objektu situovat do skupin oddělených dveřmi od prostor nevytápěných, - vytápěné části objektu situovat na osluněné světové strany,
  • u obytných a občanských staveb řadit místnosti se stejnou vnitřní teplotou vedle sebe horizontálně i vertikálně (nestřídat pokud možno místnosti s rozdílnou teplotou vnitrního vzduchu a s různou dobou vytápění),
  • tvar budovy by měl mít optimální tvar z hlediska poměru plochy obvodového pláště k objemu (ne pavilonové typy staveb, dlouhé přízemní budovy a pod.)
  • omezení infiltrace u otvorů (vnějších oken a dveří), max. možné utěsnění spár oken a dveří, využívat pevných oken s ventilačními křídly, osazování prahů u dveří,
  • omezení tepelných ztrát prostupem tepla u okenních otvorů navrhováním oken s vícenásobným zasklením, oken se specielním zasklením a pod., využívat doplňkové prvky oken, jako žaluzií, závěsů, okenic,
  • u obytných místností nenavrhovat zbytečně vysoké místnosti při respektování hygienických požadavků,
  • místnosti příslušenství nevytápět na teplotu obytných místností, tyto místnosti řešit tak, aby technologická zařízení vyžadující nadnulové teploty byla umístěna ve středu dispozice a aby tak byly maxim. omezeny tepelné ztráty těchto prostor
  • velikost okenních otvorů řešit s ohledem na minimalizaci tepelných ztrát a s ohledem na možnost pasivního využití solární energie,
  • pro co nejvýhodnější využití sluneční energie na osluněné straně objektu umísťovat prosklené lodžie, zimní zahrady apod.

Systémy dodatečných tepelných izolací stěnových konstrukcí.

Jedním ze základních racionalizačních opatření ke snížení energetické náročnosti budov, jsou dodatečné tepelné izolace konstrukcí. Při jejich uplatnění se však často zapomíná, že DTI tvoří součást celého komplexu vzájemné se podmiňujících racionalizačních opatření, které mají svoji posloupnost a návaznost. Jestliže není tato posloupnost respektována, nejsou dosahovány předpokládané úspory energie. Dodatečné tepelné izolace se realizují s následujícím cílem:

  • snížit tepelné ztráty obvodovými konstrukcemi
  • zvýšit vnitřní povrchové teploty konstrukcí a tepelnou pohodu v místnosti - zabránit nebezpečí vzniku kondenzace vodní páry a plísní
  • zajistit požadavky legislativy ( ČSN, požadavky na energetickou náročnost budovy).
  • Při provádění dodatečných tepelných izolací objektu s cílem snížit jeho energetickou náročnost, je třeba provést dodatečné tepelné izolace následujících konstrukcí:
  • obvodových stěn
  • střešní konstrukce
  • stropů a podlah
  • vnitřních stěn
  • oken a dveří

Dodatečnou tepelnou izolaci stěn konstrukcí lze provádět z vnější i vnitřní strany konstrukce. Oba způsoby mají své výhody i nedostatky. Izolace z vnější strany konstrukce zlepšuje vlastnosti konstrukce nejen v ustáleném teplotním stavu, ale též zvyšuje i tepelně akumulační vlastnosti. Musí se však chránit proti atmosférickým vlivům, musí se nákladně stavět lešení a DTI provádět na celé ploše konstrukce.

Naproti tomu DTI z vnitřní strany zlepšuje pouze tepelný odpor konstrukce a vyvolává značné problémy s difuzí a kondenzací vodní páry na styku stávající konstrukce a přidávané tepelně izolační vrstvy. Naopak velkou výhodou je snadný přístup ke konstrukci, odpadají náklady na stavbu lešení a pod. DTI z vnitřní strany konstrukce lze bezpečně provádět pouze tam, kde je relativní vlhkost vnitřního vzduch v normálních mezích tj. do 60 %. Při vyšších relativních vlhkostech vnitřního vzduchu, je provádění DTI z vnitřní strany rizikové.

Průběh teplot ve stěnové konstrukci při provedení dodatečné tepelné izolace je uveden na následujících obrázcích.


Průběh teplot ve stěnové konstrukci při DTI z vnější a vnitřní strany konstrukce.

V současné době je na našem trhu celá škála systémů DTI. Jsou to zejména systémy kontaktní (ETICS) na bázi lepení tepelně izolační vrstvy k podkladu pomocí akrylátových, silikátových a silikonových tmelů, dále kotvených talířovými hmoždinkami a překrývaných stěrkou vyztuženou skelnou sítí, a systémy větrané, spočívající v osazení nosného roštu na stěnovou konstrukci do kterého se vkládá tepelně izolační vrstva. Před účinky povětrnosti je systém chráněn vnějším obkladem. Mezi obkladem a tepelně izolační vrstvou je větraná vzduchová vrstva.

Převzato z publikace STÚ-E a. s., 9/2008 aktualizoval EkoWATT.

© MPO 2008. Kontakt na správce webu:
Realizoval: EkoWATT. Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect