Informační listy

Vady plochých střech hlavně u panelových budov souvisí s jejich technickým řešením a stavebním provedením. Nejčastěji se projevují v oblasti vlhkostního režimu a v poruchách hydroizolační soustavy. Je zřejmé, že rekonstrukci ploché střechy s cílem zlepšit její tepelně technické vlastnosti je téměř vždy nutné spojit s celkovou rekonstrukcí vrstev střešního pláště. Realizaci rekonstrukce ploché střechy nelze provádět podle jednoho univerzálního projektu, ale rekonstrukci je nutné provést na základě znalostí konkrétních výchozích podmínek, požadavků majitele objektu a na ekonomických možnostech investora.

Současná ČSN 73 0540:02 požaduje při rekonstrukci střešních plášťů splnění následujících hodnot součinitele prostupu tepla:

Systémy dodatečných tepelných izolací plochých střech

Jedním ze základních racionalizačních opatření ke snížení energetické náročnosti budov, jsou dodatečné tepelné izolace konstrukcí. U plochých střešních konstrukcí má důležitý vliv  nejen únik tepla konstrukcí, ale též vnitřní povrchová teplota střešní konstrukce, která se významně podílí na pocitu tepelné pohody v prostorech pod střechou. 

Dodatečné tepelné izolace plochých střech se realizují s následujícím cílem:

• snížit tepelné ztráty obvodovými konstrukcemi
• zvýšit vnitřní povrchové teploty konstrukcí a tepelnou pohodu v místnosti
• zabránit nebezpečí kondenzace vodní páry a plísní či odstranit její negativní působení
• zajistit požadavky legislativy (ČSN, požadavky na energetickou náročnost budovy)

Dodatečnou tepelnou izolaci střešních  konstrukcí lze provádět z vnější i vnitřní strany konstrukce. Oba způsoby mají své výhody i nedostatky. Izolace z vnější strany konstrukce zlepšuje vlastnosti konstrukce nejen v ustáleném teplotním stavu, ale též zvyšuje i tepelně akumulační vlastnosti. Musí se však chránit proti atmosférickým vlivům.

Naproti tomu DTI střechy z vnitřní strany zlepšuje pouze tepelný odpor konstrukce a vyvolává značné problémy s difuzí a kondenzací vodní páry na styku stávající konstrukce a přidávané tepelně izolační vrstvy. Naopak velkou výhodou je snadný přístup ke konstrukci,  DTI z vnitřní strany konstrukce lze bezpečně provádět pouze tam, kde je relativní vlhkost vnitřního vzduch v normálních mezích tj. do 60 %. Při vyšších relativních vlhkostech vnitřního vzduchu, je provádění DTI z vnitřní strany rizikové. U některých typů dvouplášťových střech se provedení DTI z vnitřní strany konstrukce nevyhneme. Proto je nutné před realizací prověřit vlhkostní stav bytů pod střechou a následně rozhodnout o systému zateplení střechy.

U jednoplášťových střech lze dodatečné tepelné izolace provést:

• položením nové tepelně izolační vrstvy z desek pěnového polystyrenu či minerální plsti na stávající opravenou hydroizolací a provedení nové hydroizolace,
• provedením nástřiku pěnového polyuretanu na stávající opravenou hydroizolaci
• položením desek z extrudovaného pěnového polystyrenu na stávající hydroizolační vrstvu (systém inverzní střechy).

Skladba jednoplášťové střechy s dodatečnou tepelnou izolací.

Dodatečná tepelná izolace – systém PURKRYT.

Systém inverzní střechy

Při tomto opačném pořadí vrstev se hydroizolace dostává do pozice výrazné parotěsné vrstvy a tím se snižuje riziko kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce. U inverzní střechy hrozí riziko zatékání studené srážkové vody nebo vody z tajícího sněhu pod tepelnou izolaci. Výhradně se používá polystyren XPS o objemové hmotnosti 30 kg/m³,který je téměř nenasákavý a má vysokou i biologickou odolnost.

Na spodním líci tepelné izolace musí být zajištěno rychlé odvedení zateklé studené vody, aby se omezilo podchlazení spodní konstrukce. Kompenzace tohoto případného podchlazení je možná navýšením tloušťky tepelně izolační vrstvy o 15 – 20%. Horní povrch tepelně izolační vrstvy se chrání ochrannou textilií proti vyplavení desek při zavodnění střechy. Ta slouží i jako filtrační vrstva proti zanesení tepelně izolační vrstvy a drenážní vrstvy nečistotami. Toto souvrství se zatíží kačírkem.

Převzato z publikace STÚ-E a. s.