Individuální regulace vytápění

Ruční regulace otopných těles

Ruční otevírání a uzavírání radiátoru jeho kohoutem je nejprostší a nejméně vhodnou metodou regulace. Lidská obsluha je pracná, drahá a nespolehlivá. Navíc ve stávajících objektech jsou kohouty často již nepohyblivé vlivem usazeného vodního kamene nebo jiných nečistot.

Regulace otopných těles termostatickými ventily

Termostatické ventily by měly, tam kde je to technicky možné, tvořit nedílnou součást každé otopné soustavy. Pozitivní přínos těchto ventilů ověřený mnohaletými zkušenostmi vedl k tomu, že jejich povinné zavádění bylo zakotveno v zákoně o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. Jejich použití představuje nejlepší poměr úspor k pořizovací ceně. Největší oblast využití je u dvoutrubkových soustav s nuceným oběhem a u jednotrubkových soustav používajících směšovací armatury. Pro samotížné soustavy a pro horizontální jednotrubkové soustavy v jezdeckém připojení je nutno užít tzv. velkokapacitních termostatických ventilů (s minimální tlakovou ztrátou) nebo obyčejných radiátorových kohoutů a regulaci vyřešit jiným způsobem. Termostatickými ventily je možné provádět rovněž regulaci podlahového vytápění.

Ventily s termostatickými hlavicemi jsou přímočinné proporcionální regulátory s malým pásmem proporcionality. Nepracují s žádnou pomocnou energií a reagují na odchylku mezi nastavenou a skutečnou teplotou v místnosti. Používané pásmo proporcionality bývá zpravidla 2K (tedy např. při 20°C bude ventil otevřen, při 22°C uzavřen). Teplotní čidlo hlavice je založeno na tepelné roztažnosti pracovní látky (vosk, speciální kapalina); při ohřátí se látka roztahuje v pružné nádobce (vlnovci) a tlačí na kuželku ventilu uzavírajícího průtok otopného média radiátorem. Požadovaná teplota se nastavuje ručně prostřednictvím otočné části hlavice. Pro uspokojivou funkci otopné soustavy s termostatickými ventily je nezbytné její poměrně dokonalé hydraulické vyvážení zabezpečující stejnou tlakovou ztrátu každého otopného tělesa a stabilní průtok jednotlivými částmi otopné soustavy ve všech situacích. Tohoto stavu lze většinou uspokojivě dosáhnout u nových staveb při pečlivém projektování a montáži.

Elektronická regulace otopných těles dvoustavová s termopohony

Termopohon je zařízení, které vychází z principu termostatické hlavice. Řídicí veličinou však není teplota okolí, nýbrž teplo vestavěného topného článku vyhřívaného přivedeným elektrickým proudem. Termopohony jsou vyráběny jak pro síťové napájení 230V, tak i pro napětí nižší (24V). Připojují se dvěma neorientovanými vodiči. Přivedením proudu dojde k ohřátí vlnovce a uzavření ventilu, po odpojení proudu se ventil opět otevře; existují však i termopohony s funkcí opačnou. I na termopohon přirozeně působí také teplota okolí, což může v některých případech ovlivnit jeho funkci (např. při umístění na rozdělovači podlahového topení). Termopohon má proto definován pracovní režim v určitém pásmu okolních teplot a pro správnou funkci je nezbytné tuto vlastnost respektovat. Základní nevýhodou běžných termopohonů je dlouhá reakční doba, dvoustavová regulace "ON/OFF" a nutnost trvalého napájení.

Elektronické regulace s termopohony jsou řešeny zpravidla s centrální řídicí jednotkou osazenou mikropočítačem. Prostřednictvím teplotních čidel jsou snímány teploty v jednotlivých místnostech, porovnávány s požadovanou (programovanou) teplotou a na základě výsledku jsou spínány či odepínány příslušné termopohony.

Elektronická regulace otopných těles plynulá se servopohony

Servopohon je akční člen, jehož vlastnosti jsou pro konstrukci programově řízeného vytápění velmi vhodné. První takovou vlastností je plynulé ovládání průtoku otopného média škrcením radiátorového ventilu. Servopohon obsahuje malý elektromotorek a převodovku s ozubenými koly ze speciálních plastových materiálů a výstupním šnekovým šroubem. Druhou dobrou vlastností servopohonu s elektromotorkem je jeho paměťová funkce - mechanismus je samodržný a nastavenou polohu si zachová i při odpojeném napájení. Elektronické hlavice se servopohony tak lze řídit v určitých (pravidelných) intervalech nepatrnou energií i při jejich nasazení ve větším množství. Jediným negativním projevem servopohonu může být jeho hluk při činném chodu způsobený hlukem motorku a převodovky. Hluk dnešních hlavic je však vnímán pouze při soustředěném poslechu ve velmi tichém prostředí. Elektronické regulační soupravy pro individuální řízení teplot jednotlivých místností vyžadují komunikaci akčních členů s řídicí jednotkou.

Centrální řízení umožňuje prostřednictvím řídicí jednotky:

• ovládat další zařízení (kotel) v závislosti na dosažení požadovaných teplot v místnostech,
• uvedení celé soupravy do žádaného stavu podle různých podmínek (např. otevřít všechny hlavice při hrozícím přetopení kotle na tuhá paliva),
• provádět diagnostiku regulační i otopné soustavy
• evidovat údaje využitelné pro rozdělování topných nákladů mezi jednotlivé uživatele

Běžnou možností dnešních regulací s centrální řídicí jednotkou (nebo jednotkami) je jejich připojení k osobnímu počítači. Pomocí dodaného programu lze řídicí jednotku programovat, konfigurovat i jinak ovládat s mnohem vyšším komfortem. PC rovněž umožní archivaci mnohých dat, sad programů atd.