MPO Efekt - energie efektivně
 INFORMAČNÍ PORTÁL Ministerstva průmyslu a obchodu
    O PODPOŘE ENERGETICKÝCH ÚSPOR A VYUŽITÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE

Internetová poradna i-EKIS - Odpověď

tisk

Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat, zda je možné se domluvit či přímo e-mailem mi poradit s následující situací. Budeme provádět renovaci cihlového bytu 2+1 v přízemí, jde o klasický činžákový byt, nová plastová okna, ale není zateplení (tyhle domy, ale mají tlusté cihlové stěny). Pouze ve dvou velkých místnostech jsou staré wafky na topení. Kychyně, koupelna, záchod a chodba jsou nevytápěné což je samozřejmě cítit v zimě. Při renovaci chceme předělat/modernizovat topení, tak aby bylo dostatečné a ekonomicky výhodné. Mohli byste nám poradit vhodné topení do kuchyně, koupelny, WC a chodby a případně i hlavních místností, plus zdroj teplé vody (teď to je elektrický bojler, plyn v koupelně zatím není). Doslechli jsme se o nějakém až moc chváleném způsobu "topení z kamene". Je toto topení skutečně dobré a ekonomické? Bylo by vhodné předělat celý byt na toto či jiné topení nebo jen wafky nahradit novými úspornějšími bez věčného plamínku? Případně zcela jiné řešení?
Moc děkuji.
[ 16.9.08 - dotaz číslo: 2332 - téma: Vytápění ]

Cihelné zdivo tloušťky 45 nebo 60 cm je velmi často vnímáno jako konstrukce, která je po tepelně-technické stránce dostačující, ale opak je pravdou. Pro splnění tepelně-technických parametrů dle platných norem (ČSN 73 0540) by stěna vyzděný z plných pálených cihel musela dosahovat tloušťky okolo 215 cm. Pro dosažení minimálně akceptovatelných parametrů zdiva (dle ČSN 73 0540) by bylo nutno k tomuto zdivu přidat cca 100 mm pěnového polystyrénu. Váš objekt neznám a nevím, do jaké míry by jej bylo možno zateplit, ale pokud zvažujete možnost zateplení objektu, pak jednoznačně doporučuji.
Vámi provedená výměna oken (předpokládám původních oken s dřevěnými rámy za okna nová s plastovými nebo dřevěnými rámy a se zasklením izolačním dvojsklem) je naprosto v pořádku. Je nutno pamatovat na to, že nové výplně jsou konstrukčně řešeny tak, aby byly těsné a je nutno častěji krátkodobě pravidelně větrat.
Způsob vytápění pomoci plynových přímotopných podokenních jednotek „Vafky“, které jsou umístěné pouze v některých pokojích, mnoho komfortu nepřináší. Z vlastní zkušenosti sami zajisté můžete potvrdit, že rozložení teplot v jednotlivých místnostech vašeho bytu v zimním období není ideální nebo spíše nevyhovující. Jedná se především o místnosti, kde topidla nejsou. Tyto prostory jsou vytápěny nepřímo a závisí na proudění vzduchu v bytě. Za kritické lze nazvat místnosti bez topidel a s vyšším vlhkostním zatížením, tzn. kuchyň (mytí nádobí, vaření apod.) a koupelna (sprchování, praní a sušení prádla). Pokud prostory s relativně „vlhkým provozem“ nejsou dostatečně vytápěné, případně dostatečně větrané (osazení nových plastových těsných oken), obvodové stěny nemají potřebné tepelně-technické parametry a nelze vyloučit řadu tepelných mostů v konstrukcích, můžou zde vniknout optimální podmínky pro vznik plísní.
Nových řešení vytápění bytové jednotky je několik, ne všechny jsou však vždy použitelné, jedná se např. o alternativy:
- zachování způsobu vytápění s jeho rozšířením,
- změna s využitím kotle na zemní plyn,
- změna s využitím kotle na elektrickou energii,
- aplikace elektrických přímotopů.

Alternativa 1:
Způsob vytápění pomoci lokálních podokenních jednotek (Vafky) by bylo možno zachovat. Stávající jednotky dle jejich technického stavu lze ponechat nebo vyměnit za nové. Místnosti bez topných jednotek je možno vybavit jednotkami novými, pak je otázkou zda plynovými nebo elektrickými.
Instalace nových plynových podokeních jednotek bude vyžadovat zásahy v bytě (probourávky, rozšíření plynových vedení) a mimo bytovou jednotku (probourávky otvorů v obvodovém zdivu).
Aplikace elektrických přímotopných topidel se projeví „pouze“ v provedení elektroinstalačních prací (zasekání rozvodů do zdiva nebo umístění do plastových lišt) včetně jištění soustavy. V koupelně odvádí velmi dobrou službu elektrický topný „žebřík“ s regulací výkonu.
Řešení by nebylo finančně náročné a vyžadovalo by i uživatelsky přijatelné stavební zásahy. Cena jednoho plynového podokenního topidla se pohybuje okolo 7 až 10 tis. Kč dle výkonu, cena jednoho elektrického přímotopu je okolo 2 až 3 tis. Kč a elektrický „žebřík“ do koupelny vás přijde na cca 10 tis.Kč.

Alternativa 2:
Další možností je celková změna způsobu vytápění pomoci centrálního zdroje s teplovodní otopnou soustavou s tělesy. Bylo by nutné do bytu umístit plynový kotel (kuchyň nebo koupelna) a provést teplovodní rozvody k jednotlivým otopným tělesům. Pořizovací náklady by se mohly pohybovat v rozsahu 70 až 100 tis.Kč. V bytě by musely proběhnout nezbytné stavební a topenářské práce, které by do velmi značné míry dočasně omezovaly jeho provoz.
Instalace plynového kotle bude vyžadovat jeho odkouření. To lze provést přes fasádu, ale je nutno splnit řadu podmínek a myslím si, že by to bylo nemožné. Pak zbývá způsob odvodu spalin vyvložkovaným komínovým průduchem. Pokud tam komín není aplikace kotle je prakticky nemožná. Pokud tam komín je a bylo by možné jeho využití, je nutno uvažovat s cenou cca 1000 Kč za metr délky vyvložkování.
Provoz systému vytápění na spalování zemního plynu by byl relativně „levný“.

Alternativa 3:
Je obdobná jako alternativa předchozí s tím rozdílem, že místo kotle na zemní plyn by byl instalován kotel na elektrickou energii. Teplovodní rozvody a otopná tělesa by byla zachována dle předchozího popisu. Nebylo by nutno řešit odkouření kotle. Pořizovací náklad by byly srovnatelné s náklady uvedenými v alternativě 2. Provoz systému bude však finančně náročnější v porovnání s variantou 2 a pravděpodobně i s variantou č. 1.

Alternativa 4:
Možná nejlevnějším řešením z pohledu pořizovacích nákladů by bylo odstranění stávajících topidel, zazdění otvorů ve zdivu a aplikace elektrických přímotopných jednotek do všech místností. Na uvedené činnosti by navazovaly potřebné elektroinstalační práce včetně jištění soustavy. Pořizovací náklady na komponenty by byly v těchto intervalech: elektrické přímotopy cca 2 až 3 tis. Kč, elektrický „žebřík“ do koupelny cca 10 tis.Kč a elektroinstalace cca 15 až 20. tis Kč, celkem tedy do 40 tis. Kč. Provoz vytápění by byl finančně náročnější, možná mírně výhodnější než alternativa č. 3.

Závěrem je nutno podotknout, že životnost komponentů systému s kotlem a otopnou soustavou bude okolo 30 až 40 let a životnost elektrických přímotopů se může pohybovat okolo 10 až 15 let.

Topení „z kamene“ využívá sálavé složky tepla (infračervené záření) např. prostřednictvím kamenných desek se zabudovaným el. topným zařízením. Systém pracuje s dlouhovlným zářením, které po dopadu na povrchy konstrukcí, vybavení pokoje apod. tyto povrchy zahřívá.
Při klasickém vytápění (např. otopnými tělesy) je ohříván vzduch a ten posléze ohřívá okolní povrchy – vzduch je teplejší než povrchy konstrukcí. Při vytápění pomoci sálání se zahřívají povrchy okolních konstrukcí a od nich vzduch – vzduch je chladnější než okolní plochy konstrukcí. Při volbě tohoto systému bych zvažoval jeho aplikovatelnost v daném prostoru např. z důvodů členění místnosti, zastavěnosti nábytkem, možností umístění zářiče na volnou plochu, která nebude zastíněná apod.

Způsob přípravy teplé vody bych podřídil způsobu vytápění, respektive typu zdroje.
Při aplikaci alternativy topení č. 1 a 4 se lze přiklonit k řešení se závěsným elektrickým zásobníkovým ohřívačem vody a pro alternativy 2 a 3 by bylo vhodné využít aplikovaných zdrojů tepla (kotlů) včetně vestavěných (v kotlích) nebo samostatně umístěných (mimo kotle) zásobníků pro akumulaci ohřáté vody. Pokud odběrná místa jsou v bytě situována „na jednom místě“ a v blízkosti zdroje, budou rozvody pravděpodobně bez cirkulace.

Doporučuji přizvat do Vašeho bytu projektanta topení, který by Vám měl, na základě skutečné situace a možností, doporučit nějakou variantu změny vytápění a přípravy TUV.

S pozdravem R. Bura

Zkontrolováno: "*go180609"
[ Odpovídá: - ]

© MPO 2008. Kontakt na správce webu:
Realizoval: EkoWATT. Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect