MPO Efekt - energie efektivně Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Efekt

Program efekt

Vázvy

Výzvy

Ekis
Energetické poradenství

Ekis

Publikace

Publikace

Prohlášení o zpracování osobních údajů ve státním programu na podporu úspor energie (GDPR)

Informace - osobní údaje (GDPR)

Internetová poradna i-EKI / odpověď

30.7.18 / dotaz č. 96606
Dobrý den,
zajímalo by mě, jaké díly se používají při výpočtu ceny za 1 díl “tepla” při vyúčtování? Někde jsem četl, že tato cena se dá vypočítat tak, když spotřební náklady (50 % z celkových nákladů) podělíme počtem spotřebovaných dílů. Jenže naše účetní firma za spotřebované díly považuje díly přepočtené, což si myslím, že není správné!!! Skutečně spotřebované díly jsou přece ty, které byly naměřeny – tedy odečteny, ne ?! Proto z tohoto – dle mého názoru – nepřesného pojmenování vyplývá má otázka: jaké díly tedy použít pro správný výpočet ceny za 1 díl ??? Odečtené nebo přepočtené ??? A neměla by účetní firma používat správnou terminologii ??? Spotřebované díly jsou přece ty odečtené a ty, které pomocí hodnot polohových koeficientů přepočteme – jsou přece přepočtené !, nikoliv spotřebované !! Neříkám to proto, že bych si chtěl “hrát se slovíčky”, ale proto, že nazývat přepočtené díly spotřebovanými je nejen nepřesné, ale hlavně matoucí. Normální člověk, který těmto záležitostem nevěnuje téměř žádnou pozornost, pak vůbec nerozumí a neví, co je vlastně co ??!!! Možná, že i to je vlastně záměrem a úmyslem účetní firmy !!!
Děkuji.
Dobrý den a děkuji za Váš dotaz, ke kterému uvádím:
Celkové náklady na vytápění, rozúčtovávané podle vyhlášky č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, se rozdělují na složku základní a složku spotřební. Základní složka se rozděluje na jednotlivé místnost (byty) podle započitatelné podlahové plochy.
Ke stanovení výše spotřební složky slouží zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění ( poměrové měřiče nákladů, indikátory spotřeby). Tyto přístroje neměří spotřebu tepla, ale indikují povrchovou teplotu otopného tělesa v místě připojení a dobu trvání této teploty. Jejich údaj jsou dílky naměřené. Aby bylo možno údaj těchto indikátorů použít pro rozúčtování spotřeby tepla na vytápění je nutno jejich údaje vynásobit koeficienty, které zohledňují: výkon otopného tělesa na kterém jsou namontovány, orientaci bytu ke světovým stranám, umístění bytu v domě a případně další ovlivňující hodnoty. Výsledkem jsou dílky přepočítané, které se uvádějí ve vyúčtování nákladů bytu.
Souhlasím s názorem, že odborné firmy, které provádějí rozúčtování, by měly dodržovat jednotnou terminologii. Vyúčtování pro každý byt by mělo být jednoznačné a srozumitelné. Jednotnost není ale ani v názvech zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. V tisku se setkáme s názvy jako „indikátory pro rozdělování nákladů“, „indikátory spotřeby“, „poměrové měřiče“ a dalšími. Jednotnost není ani ve zpracování rozúčtování, které je někdy obtížně srozumitelné nebo neúplné, přestože jeho obsah stanovuje vyhláška.

Ing. Jaroslav Winkler
energetický poradce ECČB.

Dobrý den a děkuji za Váš dotaz, ke kterému uvádím:
Celkové náklady na vytápění, rozúčtovávané podle vyhlášky č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, se rozdělují na složku základní a složku spotřební. Základní složka se rozděluje na jednotlivé místnost (byty) podle započitatelné podlahové plochy.
Ke stanovení výše spotřební složky slouží zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění ( poměrové měřiče nákladů, indikátory spotřeby). Tyto přístroje neměří spotřebu tepla, ale indikují povrchovou teplotu otopného tělesa v místě připojení a dobu trvání této teploty. Jejich údaj jsou dílky naměřené. Aby bylo možno údaj těchto indikátorů použít pro rozúčtování spotřeby tepla na vytápění je nutno jejich údaje vynásobit koeficienty, které zohledňují: výkon otopného tělesa na kterém jsou namontovány, orientaci bytu ke světovým stranám, umístění bytu v domě a případně další ovlivňující hodnoty. Výsledkem jsou dílky přepočítané, které se uvádějí ve vyúčtování nákladů bytu.
Souhlasím s názorem, že odborné firmy, které provádějí rozúčtování, by měly dodržovat jednotnou terminologii. Vyúčtování pro každý byt by mělo být jednoznačné a srozumitelné. Jednotnost není ale ani v názvech zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. V tisku se setkáme s názvy jako „indikátory pro rozdělování nákladů“, „indikátory spotřeby“, „poměrové měřiče“ a dalšími. Jednotnost není ani ve zpracování rozúčtování, které je někdy obtížně srozumitelné nebo neúplné, přestože jeho obsah stanovuje vyhláška.

Ing. Jaroslav Winkler
energetický poradce ECČB.