Druhy tepelných čerpadel
Tepelná čerpadla dělíme zejména podle toho, odkud získávají teplo (viz obrázek):
• z okolního vzduchu, tedy ze vzduchu v okolí budovy,
• z odpadního vzduchu – tedy ze vzduchu, který odchází z budovy větráním a bývá zpravidla teplejší než okolní vzduch,
• z povrchové vody – chladivem pak ale musí být vhodná nemrznoucí směs, jinak by v zimním období zamrzlo,
• z podzemní vody – teplo je čerpáno z jedné studny (sací) a vráceno do druhé studny (vsakovací); hloubka studní by měla být kolem 20 m, vzdálenost mezi nimi alespoň 15 m, a studna sací by měla být výše než studna vsakovací,
• z půdy v nezámrzné hloubce; na 1 kW výkonu tepelného čerpadla je potřeba zhruba 5 až 8 m délky výkopu,
• z hlubinných vrtů do hloubky až 150 m; na 1 kW topného výkonu tepelného čerpadla je potřeba cca 12 až 18 m hloubky vrtu,
• z technologických procesů – z ohřívání a chlazení při průmyslové výrobě.
Nejčastěji používaným druhem tepelného čerpadla je čerpadlo z hlubinných vrtů. Jeho hlavní výhody jsou
• malý rozdíl teplot v hloubce během roku (výhoda oproti čerpadlům ze vzduchu a z povrchové vody),
• malá zabraná plocha (výhoda oproti čerpadlům z půdy),
• nezávislost na stavu vody během roku a vydatnosti vodního zdroje (výhoda oproti čerpadlům z vody).
|