Aby se tyto problémy zmírnily, je hospodaření s energií podporováno pomocí různých ekonomických (národohospodářských) nástrojů – například daňovými úlevami, zvláštními předpisy pro provozování, peněžními příspěvky (dotacemi) apod.
Z tohoto přístupu pak vychází ekonomické pojetí obnovitelných zdrojů energie: V národním hospodářství se pod souhrnným označením „obnovitelné zdroje“ často rozumějí ty obnovitelné a druhotné zdroje energie, jejichž využívání přírodě škodí jen velmi málo případně vůbec, které by se však jen obtížně uplatňovaly bez národohospodářské podpory. Mezi takovéto zdroje energie patří zejména:
· vodní energie v malých vodních elektrárnách o výkonu do 10 MW,
· sluneční energie,
· energie větru,
· biomasa (předpis může dále vymezit nejvyšší výkon zařízení pro její spalování),
· bioplyn,
· palivové články,
· kombinovaná výroba elektřiny a tepla - kogenerace.
V dalších kapitolách se zkráceně podíváme, jak se k hospodaření s energií přistupuje v České republice a v Evropské unii.
|