To vedlo ve třicátých letech ke konstrukci vztlakových motorů pracujících na vztlakovém principu, kdy vítr obtéká lopatku, jejíž profil je podobný letecké vrtuli. Vrtule a větrná kola s vodorovnou osou a otočená kolmo ke směru proudícího vzduchu pracují na vztlakovém principu. Vrtule jsou nejčastěji ve dvou až třílistovém provedení. Účinnost větrného motoru může být i přes 50%.
Pro tento způsob využití energie větru musí rychlost lopatek mnohonásobně převyšovat rychlost větru. Proto platí pravidlo, že čím menší je počet lopatek, tím větší je tzv. koeficient rychloběžnosti (poměr obvodové rychlosti konce lopatek k rychlosti větru) a tím rychleji se rotor otáčí.
Nevýhodu nutnosti natáčení větrného motoru do proudu větru odstraňuje konstrukce motoru se svislou osou otáčení a odpadá nákladná konstrukce otočné gondoly. Generátor je umístěn na zemi, takže se snadno udržuje. Svislý rotor má zpravidla dva nebo tři listy, v příčném průřezu tvarované jako letecký profil.
|