Internetová poradna i-EKIS / odpověď
4.4.12 / dotaz č. 32363
Chci se prosím zeptat, jestli jste už reagovali na moji poznámku ohledně odpovědi p. Macholdy na dotaz 30899. Otázka zní, jestli není údaj 1,95 W/(m2K) ve výpočtu p. Sedláčka nesmyslný (i když byl podle normy). Tvrdím, že nesmyslný až zmatečný je a že hrubě poškozuje reflexní techniku. Pro jistotu dotaz opakuji:
Dobrý den,
musím reagovat na odpověď p. Macholdy na dotaz 30899 ohledně použití reflexního parotěsu se vzduchovou mezerou tloušťy 4 mm.
Pan Macholda píše, že je toto řešení neefektivní a odkazuje se na článek ing.Karla Sedláčka "Více tepelné izolace nebo reflexní folie" na stránkách firmy Isover.
Letmý pohled na odkazované stránky říká, že pan Sedláček uvádí nesprávné jednotky součinitelů přestupu tepla. Podrobný pohled ukazuje, že může jít o neporozumnění fyzikální podstaty tzv. přestupových odporů.
Hodnota 1,95 W/(m2K) v klíčovém vzorci pro Rg je součinitel nesálavého sdílení tepla mezi oběma protilehlými povrchy mezery. Je třeba říct, že odhad velikosti přestupových součinitelů nebo odporů na odhadnutých na základě tzv. podobnostních čísel se týká především případů, kdy řešíme přestup tepla do volného prostoru, když nelze stanovit venkovní okrajovou podmínku. Příkladem jsou známé tzv. přestupové odpory 0,13 a 0,04 m2K/w, na vnitřní a venkovní stěně, které obsahují i sálání. Uzavřená mezera do této kategorie ale nepatří.
Přestupový nesálavý součinitel 1,95 W/(m2K), tak jak ho p. Sedláček uvádí, nezávisí na tloušťce mezery, takže je stejný pro všechny tloušťky!?. Výpočtář upravuje jen rychlost proudění vzduchu v uzavřené mezeře, asi podle empirické rovnice 4+4v, v podstatě jak se to hodí.
Zbavení se jakékoliv tloušťkové závislosti tepelného odporu vzduchové mezery je chybou. Nesálavý přestupový součičitel má svůj exaktní výklad. Je to převrácená hodnota tepelného odporu nehybné vzduchové vrstvy (se součinitelem lambda = 0,0251 při 10 °C), která při známé síle proudění (a daní viskositě vzduchu) odděluje povrch (o dané teplotě) od prostředí o (jiné teplotě).
Čím je proudění větší, tím je vrstva tenčí; v případě hodnoty 1,95 W/(m2K) by šlo o tloušťku nehybného vzduchu 1,3 cm. Otázka zní: A co zbytek mezery. Je snad tepelně supravodivý?
Bližsí skutečnosti a také fyzikální podstatě problému je zachovat tloušťkovou závislost intenzity sdílení difúzního, tzn. nesálavého tepla mezi protilehlými povrchy (danou výrazem λ/d, kde λ je souč, tep. vodivosti vzduchu, v našem případě 0,625 W/m2/K). Případně tuto lambdu trochu zhoršit o vliv proudění nebo mezeru konstrukčně vyřešit tak, aby byl vliv proudění zanedbatelný.
V každém případě: rozdíl hodnot 1,95 W/(m2K) a 0,625 W/(m2K) je víc než trojnásobý. Jestli hodnota 1,95 W/(m2K) nebyla získána experimentálně, ani teoreticky odůvodněna (odkaz na normu nestačí), pak to vážně poškozuje reflexní techniku.
Dotaz tedy zní: byla hodnota 1,95 W/(m2K) změřena? Pokud ne, jaké je teoretické odůvodnění?
P.S. Ať už odpověď najdete, či nikoliv, prosím o uveřejnění této poznámky jako další odpověď pod dotazem č. 30899.
S pozdravem
Dobrý den,
musím reagovat na odpověď p. Macholdy na dotaz 30899 ohledně použití reflexního parotěsu se vzduchovou mezerou tloušťy 4 mm.
Pan Macholda píše, že je toto řešení neefektivní a odkazuje se na článek ing.Karla Sedláčka "Více tepelné izolace nebo reflexní folie" na stránkách firmy Isover.
Letmý pohled na odkazované stránky říká, že pan Sedláček uvádí nesprávné jednotky součinitelů přestupu tepla. Podrobný pohled ukazuje, že může jít o neporozumnění fyzikální podstaty tzv. přestupových odporů.
Hodnota 1,95 W/(m2K) v klíčovém vzorci pro Rg je součinitel nesálavého sdílení tepla mezi oběma protilehlými povrchy mezery. Je třeba říct, že odhad velikosti přestupových součinitelů nebo odporů na odhadnutých na základě tzv. podobnostních čísel se týká především případů, kdy řešíme přestup tepla do volného prostoru, když nelze stanovit venkovní okrajovou podmínku. Příkladem jsou známé tzv. přestupové odpory 0,13 a 0,04 m2K/w, na vnitřní a venkovní stěně, které obsahují i sálání. Uzavřená mezera do této kategorie ale nepatří.
Přestupový nesálavý součinitel 1,95 W/(m2K), tak jak ho p. Sedláček uvádí, nezávisí na tloušťce mezery, takže je stejný pro všechny tloušťky!?. Výpočtář upravuje jen rychlost proudění vzduchu v uzavřené mezeře, asi podle empirické rovnice 4+4v, v podstatě jak se to hodí.
Zbavení se jakékoliv tloušťkové závislosti tepelného odporu vzduchové mezery je chybou. Nesálavý přestupový součičitel má svůj exaktní výklad. Je to převrácená hodnota tepelného odporu nehybné vzduchové vrstvy (se součinitelem lambda = 0,0251 při 10 °C), která při známé síle proudění (a daní viskositě vzduchu) odděluje povrch (o dané teplotě) od prostředí o (jiné teplotě).
Čím je proudění větší, tím je vrstva tenčí; v případě hodnoty 1,95 W/(m2K) by šlo o tloušťku nehybného vzduchu 1,3 cm. Otázka zní: A co zbytek mezery. Je snad tepelně supravodivý?
Bližsí skutečnosti a také fyzikální podstatě problému je zachovat tloušťkovou závislost intenzity sdílení difúzního, tzn. nesálavého tepla mezi protilehlými povrchy (danou výrazem λ/d, kde λ je souč, tep. vodivosti vzduchu, v našem případě 0,625 W/m2/K). Případně tuto lambdu trochu zhoršit o vliv proudění nebo mezeru konstrukčně vyřešit tak, aby byl vliv proudění zanedbatelný.
V každém případě: rozdíl hodnot 1,95 W/(m2K) a 0,625 W/(m2K) je víc než trojnásobý. Jestli hodnota 1,95 W/(m2K) nebyla získána experimentálně, ani teoreticky odůvodněna (odkaz na normu nestačí), pak to vážně poškozuje reflexní techniku.
Dotaz tedy zní: byla hodnota 1,95 W/(m2K) změřena? Pokud ne, jaké je teoretické odůvodnění?
P.S. Ať už odpověď najdete, či nikoliv, prosím o uveřejnění této poznámky jako další odpověď pod dotazem č. 30899.
S pozdravem
Dobrý den,
reakce na Vaši poznámku byla provedena v termínu 7 dní po jejím vložení pod dotazem 32271. Odpověď pokládám za dostatečnou, přesto dále doplňuji:
Kromě zmiňované normy ČSN EN ISO 6946 (5.3.2. – tabulka 2) je tepelný odpor vzduchové mezery v závislosti na její tloušťce uveden tabelárně i v ČSN 730540-3 a z tabulky E1 v normativní příloze E je zřejmé, že v zimním období tepelný odpor vzduchové mezery vodorovné při tepelném toku zdola nahoru roste pouze do tloušťky 15 mm a dále do tloušťky 300 mm zůstává na hodnotě 0,16 m2K/W.
K žádnému poškození reflexní techniky diskutovaným výpočtem nemohlo dojít, právě naopak uvažováním zvýšeného tepelného odporu nepřiměřeným připočtením nereálného odporu vzduchové mezery by se relativní účinek reflexního efektu zmenšil.
S pozdravem,
Ing. Jiří Malkovský