Energetická účinnost v praxi

Energetická účinnost je v současné době vysoce aktuální téma, které je úzce provázáno se snahou snižovat emise skleníkových plynů a zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie. Zvyšování energetické účinnosti přináší především úsporu energie a nákladů a dotýká se širokého spektra oblastí, např. budov, výrobních technologií, výrobků, dopravy či zemědělství.

Legislativní požadavky, které se týkají energetické účinnosti, jsou stanoveny zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů:

• Účinnost užití energie zdrojů a rozvodů energie (§ 6).
• Kontrola provozovaných kotlů a rozvodů tepelné energie a klimatizačních systémů (§ 6a).
• Snižování energetické náročnosti budov (§ 7) a zpracování průkazu energetické náročnosti budov (§ 7a).
• Energetické štítkování (§ 8) a ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (§ 8a).
• Zpracování energetického auditu (§ 9) a energetického posudku (§ 9a).

Cíle a opatření v oblasti energetické účinnosti, které si Česká republika stanovila do roku 2030 s výhledem do roku 2050, jsou obsažena ve Vnitrostátním plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu. Stanoveny jsou 3 cíle pro období 2021 – 2030:

1. indikativní cíl pro úroveň energetické intenzity,
2. závazný cíl v oblasti energetických úspor budov veřejného sektoru a
3. závazné meziroční tempo úspor konečné spotřeby energie.

Tyto cíle odpovídají článkům 3, 5 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU o energetické účinnosti ve znění revize této směrnice z roku 2018 (směrnice 2018/2002). Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu schválila vláda ČR dne 13. ledna 2020 (dokument je k dispozici zde).