Internetová poradna i-EKIS / odpověď
5.9.12 / dotaz č. 35338
Dobrý den,
můj dotaz ze dne 27.8.2012 (č. 35235) jste si špatně vyložil nebo jsem se já špatně vyjádřil. Jedná se mi o prostor mezi přízemím a půdou, jak přízemí, tak i půda, bude obývány, obě tedy budou mít vlastní vytápění. Jde mi o to, jaká tepelná izolace mezi přízemím a půdou má v tomto případě být a zda použít paropropustnou folii.
Děkuji, s pozdravem.
můj dotaz ze dne 27.8.2012 (č. 35235) jste si špatně vyložil nebo jsem se já špatně vyjádřil. Jedná se mi o prostor mezi přízemím a půdou, jak přízemí, tak i půda, bude obývány, obě tedy budou mít vlastní vytápění. Jde mi o to, jaká tepelná izolace mezi přízemím a půdou má v tomto případě být a zda použít paropropustnou folii.
Děkuji, s pozdravem.
Dobrý den.
Děkuji za Váš doplňující dotaz, z formulace jsem si odvodil, že označením půda míníme oba nevytápěný prostor.
Pokud se tedy jedná o vytápěné podkroví, je určující režim vytápění v jednotlivých podlažích. Pokud bude režim vytápění totožný, pak zde jako na vnitřní konstrukci není požadavek na tepelný odpor. Vzhledem ke shodnému klima v prostorech zde nemá opodstatnění ani parozábrana. Ta se používá vždy tam, kde hrozí kondenzace v konstrukci a to jsou vnější stěny a stropy, na jejichž stranách jsou rozdílné teploty a vlhkosti vzduchu. V případě jiného režimu vytápění nastává několik variant řešených normou ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov (10/2011). Uvedu požadované, doporučené a doporučené hodnoty pro pasivní budovy na součinitel prostupu tepla U (W/m2.K). Pro případ stropu mezi:
- vytápěným a nevytápěným prostorem: U 0,6 – 0,4 – 0,3 až 0,2
- vytápěným a temperovaným prostorem: U 0,75 – 0,5 – 0,38 až 0,25
- prostory s rozdílem teplot do 10°C: U 1,05 – 0,7
- prostory s rozdílem teplot do 5°C: U 2,2 – 1,45
Pokud by se tedy uvažovalo s některou z těchto možností, například podkroví bude dlouhodobě neužívané a pouze temperované, pak by pro doporučenou hodnotu U dle normy mělo být ve stropě cca 8 až 10 cm tepelné izolace například na vláknité bázi v souvislé vrstvě, v případě přerušení trámy o něco více. Při rozdílném vytápění o 10°C by na doporučení postačilo cca 6 až 8 cm izolace. Parozábranu bych snad použil jen v případě nevytápěného nebo temperovaného prostoru, záleží ale na materiálech vrstev podlahy – vždy je potřeba posoudit pro danou konkrétní skladbu rizika kondenzace v konstrukci. Té je potřeba zamezit v případě, že podkroví se přestane vytápět a pokud budou nosné trámy skryté v konstrukci. Pak má parozábrana zdůvodnění.
Pro strop mezi obytnými prostory shodně vytápěnými jsou podstatně důležitější akustické vlastnosti. Ty v případě lehkých dřevěných stropů nejsou vysoké. Požadavky na hlukovou izolaci udává ČSN 73 0532, zde se možná jedná o konstrukci stropu mezi místnostmi různých bytů, nebo je to v rámci bytu jednoho. Z hlediska útlumu hluku se rozlišuje vzduchová neprůzvučnost a ochrana proti kročejovému hluku.
Vzduchová neprůzvučnost je fyzikální veličina, která charakterizuje schopnost konstrukce utlumit hluk (zvukové vlny šířící se vzduchem), který vzniká ve sousedním prostoru, v daném případě hlasy. Schopnost konstrukce zvukově izolovat je úměrná hmotnosti použitých materiálů, v případě konstrukcí dvojitých (s akustickým podhledem) jde o vzájemný poměr plošných hmotností, správné volbě šířky vzduchové mezery, materiálu pohlcovače apod. ČSN 73 0532 stanovuje požadavek na stavební vzduchovou neprůzvučnost pro strop mezi byty R´W ≥ 52 dB a v rámci jednoho bytu 42 dB. Pro skladbu stropu lze hodnoty spočítat dle přesného popisu konstrukce stropu. Zvuková izolace se zvyšuje rovněž hmotností konstrukce – tedy například provedení plovoucí betonové desky. Přitížení stropu by však musel vyhodnotit statik a rovněž je diskutabilní mokrý proces betonáže v kontaktu se dřevem. Někdy se to řeší násypy nebo betonovými dlaždicemi. Zároveň je nutno myslet na kročejovou izolaci – tedy novou podlahu koncipovat jako plovoucí. Požadavek pro kročejový hluk, který stanovuje výše zmíněná norma, je L´w < 68 dB. Jako účinná ochrana se zde uplatňují správně provedené plovoucí podlahy. Z hlediska akustiky jsou výhodnější betonové desky, které však zatěžují strop. Nahradit je lze suchou montáží podlahových desek (SDK, Cetris, OSB apod.). Pod nimi musí být vlastní kročejová izolace (tuhá deska z MV), která je položena na vhodně upravené podloží, nejlépe opět nějaká deska.
Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č. Budějovice
Děkuji za Váš doplňující dotaz, z formulace jsem si odvodil, že označením půda míníme oba nevytápěný prostor.
Pokud se tedy jedná o vytápěné podkroví, je určující režim vytápění v jednotlivých podlažích. Pokud bude režim vytápění totožný, pak zde jako na vnitřní konstrukci není požadavek na tepelný odpor. Vzhledem ke shodnému klima v prostorech zde nemá opodstatnění ani parozábrana. Ta se používá vždy tam, kde hrozí kondenzace v konstrukci a to jsou vnější stěny a stropy, na jejichž stranách jsou rozdílné teploty a vlhkosti vzduchu. V případě jiného režimu vytápění nastává několik variant řešených normou ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov (10/2011). Uvedu požadované, doporučené a doporučené hodnoty pro pasivní budovy na součinitel prostupu tepla U (W/m2.K). Pro případ stropu mezi:
- vytápěným a nevytápěným prostorem: U 0,6 – 0,4 – 0,3 až 0,2
- vytápěným a temperovaným prostorem: U 0,75 – 0,5 – 0,38 až 0,25
- prostory s rozdílem teplot do 10°C: U 1,05 – 0,7
- prostory s rozdílem teplot do 5°C: U 2,2 – 1,45
Pokud by se tedy uvažovalo s některou z těchto možností, například podkroví bude dlouhodobě neužívané a pouze temperované, pak by pro doporučenou hodnotu U dle normy mělo být ve stropě cca 8 až 10 cm tepelné izolace například na vláknité bázi v souvislé vrstvě, v případě přerušení trámy o něco více. Při rozdílném vytápění o 10°C by na doporučení postačilo cca 6 až 8 cm izolace. Parozábranu bych snad použil jen v případě nevytápěného nebo temperovaného prostoru, záleží ale na materiálech vrstev podlahy – vždy je potřeba posoudit pro danou konkrétní skladbu rizika kondenzace v konstrukci. Té je potřeba zamezit v případě, že podkroví se přestane vytápět a pokud budou nosné trámy skryté v konstrukci. Pak má parozábrana zdůvodnění.
Pro strop mezi obytnými prostory shodně vytápěnými jsou podstatně důležitější akustické vlastnosti. Ty v případě lehkých dřevěných stropů nejsou vysoké. Požadavky na hlukovou izolaci udává ČSN 73 0532, zde se možná jedná o konstrukci stropu mezi místnostmi různých bytů, nebo je to v rámci bytu jednoho. Z hlediska útlumu hluku se rozlišuje vzduchová neprůzvučnost a ochrana proti kročejovému hluku.
Vzduchová neprůzvučnost je fyzikální veličina, která charakterizuje schopnost konstrukce utlumit hluk (zvukové vlny šířící se vzduchem), který vzniká ve sousedním prostoru, v daném případě hlasy. Schopnost konstrukce zvukově izolovat je úměrná hmotnosti použitých materiálů, v případě konstrukcí dvojitých (s akustickým podhledem) jde o vzájemný poměr plošných hmotností, správné volbě šířky vzduchové mezery, materiálu pohlcovače apod. ČSN 73 0532 stanovuje požadavek na stavební vzduchovou neprůzvučnost pro strop mezi byty R´W ≥ 52 dB a v rámci jednoho bytu 42 dB. Pro skladbu stropu lze hodnoty spočítat dle přesného popisu konstrukce stropu. Zvuková izolace se zvyšuje rovněž hmotností konstrukce – tedy například provedení plovoucí betonové desky. Přitížení stropu by však musel vyhodnotit statik a rovněž je diskutabilní mokrý proces betonáže v kontaktu se dřevem. Někdy se to řeší násypy nebo betonovými dlaždicemi. Zároveň je nutno myslet na kročejovou izolaci – tedy novou podlahu koncipovat jako plovoucí. Požadavek pro kročejový hluk, který stanovuje výše zmíněná norma, je L´w < 68 dB. Jako účinná ochrana se zde uplatňují správně provedené plovoucí podlahy. Z hlediska akustiky jsou výhodnější betonové desky, které však zatěžují strop. Nahradit je lze suchou montáží podlahových desek (SDK, Cetris, OSB apod.). Pod nimi musí být vlastní kročejová izolace (tuhá deska z MV), která je položena na vhodně upravené podloží, nejlépe opět nějaká deska.
Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č. Budějovice