Internetová poradna i-EKIS / odpověď
30.7.13 / dotaz č. 41477
Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o informaci k rozúčtování tepla pro SVJ jakožto správce, kde jsou nainstalování kalorimetry pro měření tepla. Vycházím z vyhlášky 372/2001 Sb. Mám účetní program speciálně vytvořený pro rozúčtování nákladů SVJ Současně mi vypočítává i korekce, které jsou stanovené v §4 odst3 372/2001.
Potřebovala bych potvrdit/vyvrátit tato tvrzení
1) Spotřební složku + příslušné koeficienty stanoví vlastník.
Dle mého názoru si výši spotřební složky stanoví vlastník, nicméně koeficienty jsou stanoveny vyhláškou a speciálním výpočtem.
Je tento výpočet někde dohledatelný?
2) podle jaké vyhlášky se řídí rozúčtování tepla s kalorimetry a bez měřidel
3) do jaké míry si mohou vlastníci rozhodovat a způsobu rozúčtování (výše koeficientů, rozdělení SZ a ZS...)
předem děkuj za odpověď a rady
chtěla bych Vás požádat o informaci k rozúčtování tepla pro SVJ jakožto správce, kde jsou nainstalování kalorimetry pro měření tepla. Vycházím z vyhlášky 372/2001 Sb. Mám účetní program speciálně vytvořený pro rozúčtování nákladů SVJ Současně mi vypočítává i korekce, které jsou stanovené v §4 odst3 372/2001.
Potřebovala bych potvrdit/vyvrátit tato tvrzení
1) Spotřební složku + příslušné koeficienty stanoví vlastník.
Dle mého názoru si výši spotřební složky stanoví vlastník, nicméně koeficienty jsou stanoveny vyhláškou a speciálním výpočtem.
Je tento výpočet někde dohledatelný?
2) podle jaké vyhlášky se řídí rozúčtování tepla s kalorimetry a bez měřidel
3) do jaké míry si mohou vlastníci rozhodovat a způsobu rozúčtování (výše koeficientů, rozdělení SZ a ZS...)
předem děkuj za odpověď a rady
Dobrý den,
veškerá pravidla pro rozúčtování nákladů na ÚT a TV ve zúčtovací jednotce stanoví vyhláška 372/2001 Sb., jejíž podrobnější výklad je doplněn Metodickým pokynem MMR, z něhož pro potřeby odpovědi na Vaše otázky cituji:
ZAČÁTEK CITÁTU:
Složka nákladů, která vyjadřuje náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místností bytu (nebytového prostoru) prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla a která rovněž vyjadřuje část podílu nákladů na vytápění (temperování) společných částí domu se ve vyhlášce nazývá základní a činí 40 - 50% z celkových nákladů. Na rozdíl od zbývajícího podílu 50 - 60%, který se nazývá spotřební složkou nákladů, a který vyjadřuje tu část nákladů na tepelnou energii pro vytápění, která se do daného prostoru místností šíří z otopných těles v něm umístěných. Volba podílu základní a spotřební složky není věcí hlasování resp. dohody zúčastněných, ale vychází z technického řešení otopného systému a způsobu indikace. Pro poměrové indikátory vytápění by tento podíl měl být 50/50.
Toto základní dělení nákladů vyhovuje zejména těm způsobům rozúčtování, která jsou založena na registraci teploty na otopném tělese (jako průvodní jev dodávky tepelné energie do prostoru z otopného tělesa umístěného v místnosti) nebo na nepřímém registrování teploty na odtokové trubce z otopného tělesa. Pro jiné způsoby rozúčtování, které jsou založeny na měření tepla kompaktními měřiči tepla (kalorimetry) nebo na přímém registrování teploty v prostoru bytu a vnějšího prostředí (denostupňová metoda) se doporučuje zvolit v rámci
povoleného rozpětí nižší podíl základní složky.
Dělení celkových nákladů na základní a spotřební složku je rovněž výrazem vnímání vytápění jednak jako poskytování služby (základní složka), jednak jako dodávky množství energie (spotřební složka).
Ke stanovení spotřební složky pomocí tzv. výpočtové metody neslouží pouze jeden faktor (tj. náměr), nýbrž vždy dva až tři faktory, jimiž jsou:
- odpočet (= náměr) resp. údaj registračních zařízení, která se u nás užívají a mezi která patří měřidla množství dodané tepelné energie vázané na potrubí, indikátory založené na principu odparu tekutiny nebo elektronickém anebo denzometrickém a kontinuální teplotní snímače rozdílu vnější a vnitřní (v bytě) teploty,
- výkon otopného tělesa (s potřebnými opravnými koeficienty) a to vždy spolu s korekcí zohledňující polohu místnosti nebo
- započitatelná podlahová plocha místnosti resp. bytu (nebytového prostoru).
V praxi uplatňované výpočtové metody navazující na zjištění různých registračních zařízení splňují ustanovení tohoto odstavce o rozdělení spotřební složky mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění za podmínky, že výsledek stanovení úhrady splňuje požadavek na přípustný rozptyl výše úhrad v zúčtovací jednotce. Účelem uplatnění vlivu polohy vytápěné místnosti dané jejich polohou (počet venkovních stěn, orientace ke světovým stranám a převládajícím směrům větrů) prostřednictvím korekcí je zajistit, aby náklady na vytápění místností srovnatelné velikosti se srovnatelnou úrovní vytápění (tj. teplotní úrovní) byly rovněž srovnatelné bez ohledu na jejich polohu.
Tímto ustanovením vyhlášky se sleduje, aby způsob rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele zajistil každému spotřebiteli, že jeho úhrada za vytápění je úměrná dosažené úrovni poskytované služby (tj. projektované resp. výpočtové vnitřní teplotě), kterou vytápění je, a nikoliv množství tepla potřebného k jejímu zaji.tění. K rozdílům může docházet pouze v těch případech, když jsou některé místnosti bytu nebo nebytového prostoru na základě zásahu (jednání) jejich uživatele vytápěny na odlišnou než projektovanou teplotu.
KONEC CITÁTU
Veškeré povinnosti vyplývající z vyhlášky jsou vztaženy na vlastníka, který si u Vás objednává službu rozúčtování a k tomu Vám zadává podmínky, které by měly být v souladu s ustanovením vyhlášky a Metodického pokynu.
Rozúčtování tepla v zúčtovacích jednotkách bez měřidel řeší §4 odst. (5) vyhlášky, případně odst. (7), pokud by se Váš dotaz týkal problému uvnitř jedné zúčtovací jednotky.
Pro horizontální rozvody tepla měřené kalorimetrem Metodický pokyn doporučuje poměr ZS/SS 40/60.
Způsob určení redukčních koeficientů zohledňujících polohu vytápěné jednotky není striktně určen, je pouze uvedeno, jaký by měl být jeho výstup.
Nejpřesněji může provést výpočet projektant – topenář na základě výpočtu potřebných tepelných výkonů a odpovídajících jednotlivých potřeb tepla. Odborné firmy zabývající se rozúčtováním tepla na vytápění používají své vlastní know how založené na zjednodušených (méně přesných, avšak dostačujících) metodách výpočtu.
S pozdravem,
Ing. Jiří Malkovský
veškerá pravidla pro rozúčtování nákladů na ÚT a TV ve zúčtovací jednotce stanoví vyhláška 372/2001 Sb., jejíž podrobnější výklad je doplněn Metodickým pokynem MMR, z něhož pro potřeby odpovědi na Vaše otázky cituji:
ZAČÁTEK CITÁTU:
Složka nákladů, která vyjadřuje náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místností bytu (nebytového prostoru) prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla a která rovněž vyjadřuje část podílu nákladů na vytápění (temperování) společných částí domu se ve vyhlášce nazývá základní a činí 40 - 50% z celkových nákladů. Na rozdíl od zbývajícího podílu 50 - 60%, který se nazývá spotřební složkou nákladů, a který vyjadřuje tu část nákladů na tepelnou energii pro vytápění, která se do daného prostoru místností šíří z otopných těles v něm umístěných. Volba podílu základní a spotřební složky není věcí hlasování resp. dohody zúčastněných, ale vychází z technického řešení otopného systému a způsobu indikace. Pro poměrové indikátory vytápění by tento podíl měl být 50/50.
Toto základní dělení nákladů vyhovuje zejména těm způsobům rozúčtování, která jsou založena na registraci teploty na otopném tělese (jako průvodní jev dodávky tepelné energie do prostoru z otopného tělesa umístěného v místnosti) nebo na nepřímém registrování teploty na odtokové trubce z otopného tělesa. Pro jiné způsoby rozúčtování, které jsou založeny na měření tepla kompaktními měřiči tepla (kalorimetry) nebo na přímém registrování teploty v prostoru bytu a vnějšího prostředí (denostupňová metoda) se doporučuje zvolit v rámci
povoleného rozpětí nižší podíl základní složky.
Dělení celkových nákladů na základní a spotřební složku je rovněž výrazem vnímání vytápění jednak jako poskytování služby (základní složka), jednak jako dodávky množství energie (spotřební složka).
Ke stanovení spotřební složky pomocí tzv. výpočtové metody neslouží pouze jeden faktor (tj. náměr), nýbrž vždy dva až tři faktory, jimiž jsou:
- odpočet (= náměr) resp. údaj registračních zařízení, která se u nás užívají a mezi která patří měřidla množství dodané tepelné energie vázané na potrubí, indikátory založené na principu odparu tekutiny nebo elektronickém anebo denzometrickém a kontinuální teplotní snímače rozdílu vnější a vnitřní (v bytě) teploty,
- výkon otopného tělesa (s potřebnými opravnými koeficienty) a to vždy spolu s korekcí zohledňující polohu místnosti nebo
- započitatelná podlahová plocha místnosti resp. bytu (nebytového prostoru).
V praxi uplatňované výpočtové metody navazující na zjištění různých registračních zařízení splňují ustanovení tohoto odstavce o rozdělení spotřební složky mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění za podmínky, že výsledek stanovení úhrady splňuje požadavek na přípustný rozptyl výše úhrad v zúčtovací jednotce. Účelem uplatnění vlivu polohy vytápěné místnosti dané jejich polohou (počet venkovních stěn, orientace ke světovým stranám a převládajícím směrům větrů) prostřednictvím korekcí je zajistit, aby náklady na vytápění místností srovnatelné velikosti se srovnatelnou úrovní vytápění (tj. teplotní úrovní) byly rovněž srovnatelné bez ohledu na jejich polohu.
Tímto ustanovením vyhlášky se sleduje, aby způsob rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele zajistil každému spotřebiteli, že jeho úhrada za vytápění je úměrná dosažené úrovni poskytované služby (tj. projektované resp. výpočtové vnitřní teplotě), kterou vytápění je, a nikoliv množství tepla potřebného k jejímu zaji.tění. K rozdílům může docházet pouze v těch případech, když jsou některé místnosti bytu nebo nebytového prostoru na základě zásahu (jednání) jejich uživatele vytápěny na odlišnou než projektovanou teplotu.
KONEC CITÁTU
Veškeré povinnosti vyplývající z vyhlášky jsou vztaženy na vlastníka, který si u Vás objednává službu rozúčtování a k tomu Vám zadává podmínky, které by měly být v souladu s ustanovením vyhlášky a Metodického pokynu.
Rozúčtování tepla v zúčtovacích jednotkách bez měřidel řeší §4 odst. (5) vyhlášky, případně odst. (7), pokud by se Váš dotaz týkal problému uvnitř jedné zúčtovací jednotky.
Pro horizontální rozvody tepla měřené kalorimetrem Metodický pokyn doporučuje poměr ZS/SS 40/60.
Způsob určení redukčních koeficientů zohledňujících polohu vytápěné jednotky není striktně určen, je pouze uvedeno, jaký by měl být jeho výstup.
Nejpřesněji může provést výpočet projektant – topenář na základě výpočtu potřebných tepelných výkonů a odpovídajících jednotlivých potřeb tepla. Odborné firmy zabývající se rozúčtováním tepla na vytápění používají své vlastní know how založené na zjednodušených (méně přesných, avšak dostačujících) metodách výpočtu.
S pozdravem,
Ing. Jiří Malkovský
Odpovídá: Ing. Jiří Malkovský* - EKIS Hradec Králové ALKA-RPK tisk