Internetová poradna i-EKIS / odpověď
18.10.13 / dotaz č. 43831
Dobrý den. Prosím Vás o radu při zateplování podlahy řadového RD typu Okál. Jedná se o podlahu na půdě. Půda je nezateplená, spodní vrstvu tvoří DT deska, dále je na části podlahy hliníková fólie, skelná vata v dr
řevěném roštu a opět DT deska. Celkový prostor je vysoký 18 cm. Potřebuji vědět, zda je nutné na spodní DT desku vkládat parozábranu (hliníkovou)a jak je vhodné vkládat vrstvy zateplení včetně folií. Předem děkuji za odpověď.
řevěném roštu a opět DT deska. Celkový prostor je vysoký 18 cm. Potřebuji vědět, zda je nutné na spodní DT desku vkládat parozábranu (hliníkovou)a jak je vhodné vkládat vrstvy zateplení včetně folií. Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz.
Z hlediska zateplení řešíme strop pod nevytápěnou půdou, jedná se tedy o konstrukci mezi vytápěným prostorem a nevytápěným prostorem půdy.
Základní tepelně technické požadavky jsou zajištění dostatečné tepelné izolace stropu a zajištění toho, aby v konstrukci stropu nedocházelo ke kondenzaci vodní páry, která je transportována z vytápěné místnosti do půdy. Kondenzát ohrožuje především dřevěné konstrukce, což je tedy v dřevostavbě velmi důležité.
Začneme tepelnou izolací. Při návrhu dodatečného zateplení stropní konstrukce pod nevytápěnou půdou se vychází z požadavků současné platné normy ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – požadavky. Ta stanovuje tři hodnoty pro stanovení tepelné izolace – požadovanou, doporučenou a cílovou pro nízkoenergetickou výstavbu. Jedná se o hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor).
Požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro strop pod nevytápěnou půdou 0,30 a doporučená je 0,20 (W/m2.K). Pro nízkoenergetickou výstavbu je U 0,15 až 0,10 (W/m2.K).
Doporučil bych dostat se na hodnotu alespoň 0,20 (W/m2.K), tedy doporučení pro běžné stavby. To bude v souladu i s novou platnou Vyhláškou 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov (prováděcí vyhláška zákona č.406/2000 Sb. energetický zákon v platném znění), která jako prováděcí předpis upřesňuje požadavky na energetickou náročnost budovy stanovené na nákladově optimální úrovni. Tam v §6 odst.2 se uvádí, že požadavky při změně dokončené budovy jsou splněny, pokud hodnoty sledovaných ukazatelů energetické náročnosti nejsou vyšší než referenční, ve Vašem případě se to týká součinitele prostupu tepla této konkrétní konstrukce - zjednodušeně řečeno měněné prvky obálky budovy, v daném případě strop pod půdou, musí být provedeny na úrovni doporučených hodnot dle ČSN 73 0540-2.
Pokud by se vyplnil celý prostor ve stropě výšky 18 cm tepelnou izolací, například na bázi minerální vaty, hodnota součinitele prostupu tepla U by byla kolem 0,30 (W/m2.K), tedy minimální hodnotu jakž takž splní. Reálně to ale celé vyplněné nebude – obvykle tam dávali kolem 10 cm čedičové vaty, která může být již dost ulehlá. Pro dosažení doporučené hodnoty by bylo vhodné zateplit ještě navíc alespoň 12 cm tepelné izolace.
Zateplení stropu na úroveň doporučení ČSN se příznivě projeví ne až tak na úspoře nákladů na výtápění (podíl tepelné ztráty stropem na celkové tepelné ztrátě budovy není velký), ale spíše v tepelné pohodě místnosti.
Jako izolaci je vhodné použít paropropustné rohože nebo desky z minerální vaty nebo kamenné vlny (Orsil, Rockwool, Ursa) volně položené na stávající podlahu půdy. Pokud je izolace ve 2 vrstvách, spáry by se měly prostřídat, neměly by vzniknout mezery jednotlivými rohožemi. Nevhodné jsou materiály s vysokým difúzním odporem, například polystyren. Pokud je nutno zajistit chůzi po části půdy, postačí dřevěné lávky, nebo rošt z prken, který skladbu difúzně neuzavře.
Skladba by se neměla shora uzavírat folií nebo hutnou OSB deskou, která by působila jako parozábrana a mohlo by docházet ke kondenzaci v izolaci. Současná skladba totiž obsahuje sice „parozábranu“ hliníkovou fólii na části stropu, ale jak se patrně domníváte, je to nedostatečné, ale pokud je ta fólie nahoře tak i nesprávné.
Pokud má parozábrana plnit svou funkci, musí být položena ve skladbě dole, tedy pod spodní dřevotřískovou desku. To by znamenalo doplnit celý podhled - tedy přidat parozábranu, dobře ji utěsnit a pak například podhled vytvořit ze sádrokartonových desek. O správném provedení parozábran se píše v jiných odpovědích v poradně. Pokud skladba stropu dlouhodobě funguje a ke kondenzaci v současném stavu nedochází, pak přidáním tepelné izolace shora na podlahu půdy jak popsáno výše, se neovlivní stávající difúzní vlastnosti konstrukce. Vodním parám z interiéru, které prochází stropem, je nutno umožnit volný odchod, nutno zajistit také odvětrání půdy. Pak by provedení nové parozábrany nebylo až tak nutné.
Doporučit lze strop z půdy odkrýt, ověřit stav dřeva nosných prvků, především v místech uložení při zdi, kde jsou větší rizika biotického napadení. Preventivně lze prvky chemicky ošetřit a tepelnou izolaci také doplnit na celou výšku dutiny.
Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č. Budějovice
Z hlediska zateplení řešíme strop pod nevytápěnou půdou, jedná se tedy o konstrukci mezi vytápěným prostorem a nevytápěným prostorem půdy.
Základní tepelně technické požadavky jsou zajištění dostatečné tepelné izolace stropu a zajištění toho, aby v konstrukci stropu nedocházelo ke kondenzaci vodní páry, která je transportována z vytápěné místnosti do půdy. Kondenzát ohrožuje především dřevěné konstrukce, což je tedy v dřevostavbě velmi důležité.
Začneme tepelnou izolací. Při návrhu dodatečného zateplení stropní konstrukce pod nevytápěnou půdou se vychází z požadavků současné platné normy ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – požadavky. Ta stanovuje tři hodnoty pro stanovení tepelné izolace – požadovanou, doporučenou a cílovou pro nízkoenergetickou výstavbu. Jedná se o hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor).
Požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro strop pod nevytápěnou půdou 0,30 a doporučená je 0,20 (W/m2.K). Pro nízkoenergetickou výstavbu je U 0,15 až 0,10 (W/m2.K).
Doporučil bych dostat se na hodnotu alespoň 0,20 (W/m2.K), tedy doporučení pro běžné stavby. To bude v souladu i s novou platnou Vyhláškou 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov (prováděcí vyhláška zákona č.406/2000 Sb. energetický zákon v platném znění), která jako prováděcí předpis upřesňuje požadavky na energetickou náročnost budovy stanovené na nákladově optimální úrovni. Tam v §6 odst.2 se uvádí, že požadavky při změně dokončené budovy jsou splněny, pokud hodnoty sledovaných ukazatelů energetické náročnosti nejsou vyšší než referenční, ve Vašem případě se to týká součinitele prostupu tepla této konkrétní konstrukce - zjednodušeně řečeno měněné prvky obálky budovy, v daném případě strop pod půdou, musí být provedeny na úrovni doporučených hodnot dle ČSN 73 0540-2.
Pokud by se vyplnil celý prostor ve stropě výšky 18 cm tepelnou izolací, například na bázi minerální vaty, hodnota součinitele prostupu tepla U by byla kolem 0,30 (W/m2.K), tedy minimální hodnotu jakž takž splní. Reálně to ale celé vyplněné nebude – obvykle tam dávali kolem 10 cm čedičové vaty, která může být již dost ulehlá. Pro dosažení doporučené hodnoty by bylo vhodné zateplit ještě navíc alespoň 12 cm tepelné izolace.
Zateplení stropu na úroveň doporučení ČSN se příznivě projeví ne až tak na úspoře nákladů na výtápění (podíl tepelné ztráty stropem na celkové tepelné ztrátě budovy není velký), ale spíše v tepelné pohodě místnosti.
Jako izolaci je vhodné použít paropropustné rohože nebo desky z minerální vaty nebo kamenné vlny (Orsil, Rockwool, Ursa) volně položené na stávající podlahu půdy. Pokud je izolace ve 2 vrstvách, spáry by se měly prostřídat, neměly by vzniknout mezery jednotlivými rohožemi. Nevhodné jsou materiály s vysokým difúzním odporem, například polystyren. Pokud je nutno zajistit chůzi po části půdy, postačí dřevěné lávky, nebo rošt z prken, který skladbu difúzně neuzavře.
Skladba by se neměla shora uzavírat folií nebo hutnou OSB deskou, která by působila jako parozábrana a mohlo by docházet ke kondenzaci v izolaci. Současná skladba totiž obsahuje sice „parozábranu“ hliníkovou fólii na části stropu, ale jak se patrně domníváte, je to nedostatečné, ale pokud je ta fólie nahoře tak i nesprávné.
Pokud má parozábrana plnit svou funkci, musí být položena ve skladbě dole, tedy pod spodní dřevotřískovou desku. To by znamenalo doplnit celý podhled - tedy přidat parozábranu, dobře ji utěsnit a pak například podhled vytvořit ze sádrokartonových desek. O správném provedení parozábran se píše v jiných odpovědích v poradně. Pokud skladba stropu dlouhodobě funguje a ke kondenzaci v současném stavu nedochází, pak přidáním tepelné izolace shora na podlahu půdy jak popsáno výše, se neovlivní stávající difúzní vlastnosti konstrukce. Vodním parám z interiéru, které prochází stropem, je nutno umožnit volný odchod, nutno zajistit také odvětrání půdy. Pak by provedení nové parozábrany nebylo až tak nutné.
Doporučit lze strop z půdy odkrýt, ověřit stav dřeva nosných prvků, především v místech uložení při zdi, kde jsou větší rizika biotického napadení. Preventivně lze prvky chemicky ošetřit a tepelnou izolaci také doplnit na celou výšku dutiny.
Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č. Budějovice