Internetová poradna i-EKIS / odpověď

Dobrý den,

Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií od data své účinnosti 1.1.2001 prošel celkem šestnácti změnami, z nichž novela vydaná zákonem č. 318/2012 Sb. je zatím poslední. Současně se změnami zákona byly prováděny i změny prováděcích vyhlášek.
Před poslední novelou byla zmíněná povinnost regulace uložena v dřívějším §6a odst. (10):

(10) Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Konečný spotřebitel je povinen umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto zařízení.

Novela zákona mění očíslování paragrafu na §7 odst (4) a k povinnosti regulace přidává povinnost registrace.
Pozn.: tato povinnost byla v zákoně již v původním znění, ale poslaneckou iniciativou byla dočasně vypuštěna.

K uvedeným povinnostem se vztahuje vyhláška č. 194/2007 Sb., (nahrazuje původní prováděcí vyhlášku č. 152/2001 Sb.), kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům.
Regulaci ústředního vytápění a přípravy teplé vody v budově řeší §6, měření množství tepelné energie a teplé vody v zúčtovací jednotce řeší §7, který se dále pro oblast indikátorů rozúčtování topných nákladů odvolává na normy ČSN EN 834 a ČSN EN 835.

Termín tepelná zařízení budov zákon 406/2000 Sb. v §3 Základní pojmy konkrétně nedefinuje. Částečnou definici lze najít v Energetickém zákoně 458/2000 Sb., kde se dle §2 odst. (2) c) rozumí:
8. odběrným tepelným zařízením zařízení připojené na zdroj či rozvod tepelné energie určené pro vnitřní rozvod a spotřebu tepelné energie v objektu nebo jeho části, případně v souboru objektů odběratele,
11. rozvodným tepelným zařízením zařízení pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi a předávacími stanicemi; odběrné tepelné zařízení není součástí rozvodného tepelného zařízení

Implicitně se těmito pojmy zabývá vyhláška č. 193/2007 Sb. kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu.

Protože tyto definice pro daný účel nejsou kompletní, doporučuji termín vnitřní tepelná zařízení budov chápat jako podmnožinu termínu energetické systémy dle výkladu k dnes již neplatné vyhlášce č. 148/2007 Sb., kde energetickými systémy se rozumí zařízení, které mění energii dodanou (např. energie zemního plynu dodaná do plynového kotle) na energii využitelnou (např. tepelná energie otopné vody), dopravují ji do místa spotřeby (rozvodný systém) a předávají emisním systémem (např. otopná tělesa), vzduchotechnickým zařízením nebo jiným způsobem v místě spotřeby k přímému využití.
Pozn.: Termín energetické systémy byl zákonem č. 318/2012 Sb. nahrazen termínem technický systém budovy v §2 odst (1) u) definovaným jako zařízení určené k vytápění, chlazení, větrání, úpravě vlhkosti vzduchu, přípravě teplé vody ….

Technická specifikace přístrojů registrujících dodávku tepelné energie konečným uživatelům je částečně zmíněna v metodickém pokynu k vyhlášce č. 372/2001 Sb. V převážné většině se jedná o indikátory rozúčtování nákladů na teplo instalované na otopná tělesa. Zákon nerozlišuje, jestli se jedná o bytové nebo nebytové prostory, z hlediska účelu těchto přístrojů (k rozdělení nákladů) je zřejmé, že v oblasti nebytových prostor se jedná pouze o ucelené části užívané konkrétním uživatelem (vlastníkem nebo nájemcem), nikoliv o společné prostory bytových domů.

S pozdravem,
Ing. Jiří Malkovský